Utěsnění domu

.... „Jednoduchý tvar dřevostavby je předpokladem relativní vzduchotěsnosti i ochrany proti vlhkosti a srážkám.....", říká architekt Josef Smola

Podstatou správné funkce moderní dřevostavby je respektování souhrnu pravidel pro návrh a realizaci, který se nazývá konstrukční ochrana dřeva. 

 

Je dosud málo zdůrazňovanou skutečností, že některé zásady platné v „silikátovém stavitelství" jsou do oboru navrhování dřevostaveb nepřenositelné. Podceněním tohoto faktu při přípravě mladých odborníků na školách, při projektování a realizaci staveb vede ke zbytečným vadám a poruchám staveb a tím i ke ztrátě prestiže celého oboru. Pro laickou veřejnost je to potom dalším důkazem, že ze dřeva nelze stavět hodnotné a trvanlivé objekty. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že navrhování a výstavba moderních dřevostaveb je v České republice relativně mladý, polistopadový obor. Pro srovnání, v Rakousku, Německu a Švýcarsku trvalo čtyřicet let, než se podařilo dosáhnout standardní kvality, kterou známe ze zahraničních časopisů a realizací.
Dřevostavby mají mnohem citlivější prahovou hranici pro vlhkostní a tepelný režim, řešení detailů, tepelných mostů a skladeb konstrukcí. Některé architektonické prvky jsou jen velmi obtížně řešitelné tak, aby konstrukce ze dřeva byla plně funkční, trvanlivá a zároveň ekonomická. Je rozumnější jí v souladu se zahraničními zkušenostmi nahradit lokálně jinými materiály, například ocelí.

Zejména doznívající vlna minimalistické architektury a neofunkcionalismu vrací do hry ve zvýšené míře dřevo a výrobky z něj, jako konstrukční i jako dekorativní materiál. A to má četná úskalí. Platí, že nedostatky projektu a realizace, které způsobí u zděné stavby relativně snadno odstranitelné vady, mohou být pro stavby s konstrukcemi ze dřeva existenční záležitostí.
Bohužel ne všichni projektanti /a zejména architekti/, jsou si tohoto faktu vědomi a tak jsme někdy svědky, že i výjimečně výtvarně zdařilá architektonická díla se zároveň snoubí s odbornými neznalostmi svých tvůrců a tím i konstrukčními nedostatky.
Společným jmenovatelem problémů je, že dřevěné prvky a materiály jsou pod tlakem jisté módnosti a snad i exhibice navrhovány a realizovány v souvislostech, kde obstát nemohou. Nemluvě o porušení ustanovení závazných předpisů, norem a po staletí uznávaných praktických zvyklostí, které pro práci s dřevem platily.
Následující text si klade za cíl upozornit na některá citlivá místa při projektování a realizaci staveb ze dřeva, vyvolat diskusi na toto téma, případně naznačit možnosti řešení.
Zavedeným pojmem pro souhrn zásad, zkušeností a postupů, které jsou nezbytné pro zachování spolehlivosti, a dlouhé životnosti dřevostavby je takzvaná „konstrukční ochrana dřevěných konstrukcí".
Tím se má na mysli ochrana konstrukce, dílců a prvků stavby v celém „životním" cyklu od projektové přípravy, přes výrobu, dopravu, skladování, montáž, užívání a údržbu. (Toto řešení má prioritu před chemickou ochranou, kterou aplikujeme pouze v těch případech, kdy nemáme jistotu, že konstrukční ochrana dílčí části konstrukce bude postačující, nebo nám to ukládá závazný předpis.)
Hlavní zásada je minimalizace vlhkosti a s tím související následující doporučení:

Situování a orientace stavby na pozemku, její tvarová optimalizace.

Dřevostavby realizovat pouze na slunečných, provětrávaných plochách, nezastíněných například blízkým lesem. Připomeňme si průběh letošního léta s vysokým podílem srážek a přívalových dešťů vysokou relativní vlhkostí a teplotami, kdy zastíněná stavba prakticky neměla možnost vyschnout.

Volit kompaktní nečlenité tvary hmoty domu se správným způsobem zastřešení všech prvků. Vyhýbat se pokud možno plochým střechám a ustoupeným podlažím. Jednotlivé části chránit před kontaktem se zeminou a zdivem, zejména u svažitých pozemků. Zvážit odtokové poměry a terén vyspádovat důsledně vždy směrem od stavby. Splnění tohoto ustanovení se zdá samozřejmostí, ale známe z praxe celou řadu příkladů, kdy jsou srážkové vody například prvky drobné architektury přiváděny až fasádám domu. Dřevěná obložení jsou zapuštěná do terénu (!).

Založení moderní dřevostavby má rovněž svoje specifika. Umožňují-li to poměry je vhodné a ekonomické zakládat stavbu bodově na pilotách, či vrtaných pilířkách a pod domem ponechat provětrávaný, kontrolovatelný prostor, řešíme tím nejen problematiku vlhkosti, ale i radonu.

Při klasickém způsobu zakládání chráníme sokl domu okapním chodníčkem základovou spáru důsledně drenážemi.

Výběr dřeva, materiálů, jejich dimenzování a návrh spojů

Důležité je předepisovat kvalitu a druh dřeva vždy v souladu s technickou normou. Materiál na stavbě před zabudováním zkontrolovat. Minimalizovat podíl čelních, (řezných) ploch orientovaných k obloze, chránit je zastřešením, nebo alespoň zkosením. Tyto plochy pečlivě opracovat, bez otřepů a záděr, které snižují životnost konstrukce. Otvory pro vruty předvrtávat, pro hlavy vrutů vytvářet lůžka.

Prvky s většími průřezy doporučuji vyrábět z vrstveného (lepeného) dřeva, eliminovat tím výsušné trhliny, obvyklé u masivních rostlých profilů. Hrany prvků před nátěrem zaoblit, lépe přilne nátěr. Všechny povětrnosti vystavené části chránit alespoň ohoblováním. U vnějších spojů a styků zajistit snadný odtok vody a rychlé vysychání. Dovolí-li to statik, nenavrhovat těsné spoje, mezi prvky vkládat nenasákavé distanční podložky. Důsledně všude aplikovat okapnice, sražením hrany profilu, či plechové. Vyhýbat se vodorovným plochám bez spádu. U spojů nosných konstrukčních částí trvat na ověření statikem a vypracování výrobní dokumentace, faktické provedení kontrolovat na stavbě a stvrzovat zápisem do stavebního deníku. Stavební deník musí obsahovat rovněž dodávky všech materiálů, popis jejich uskladnění a zabudování. (Náležitosti stavebního deníku definuje Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb).

Ochrana prvků před vlhkostí, houbou a hmyzem

Cílem je, aby všechny části stavby byly trvale v suchém prostředí. Nejlepší izolacíproti vlhkosti je suchý proudící vzduch. To se nám však nepodaří dosáhnout všude.Důležité je zejména zabránit přímému dotyku nosných dřevěných prvků se zdivem a betonem. Stará, bohužel již neplatná, technická norma z roku 1959 požadovala například ukládání trámů do kapes, s pěticentimetrovou vzduchovou mezerou kolem celého zhlaví, na impregnovanou podložku nejméně 2,5 cm tlustou. Rovněž při podélném souběhu konstrukcí nesmí být vzdálenost dřevěného prvku od omítané části menší než 5 cm. Aktuální stav? Pozednice i krokve jsou na stavbách zcela běžně těsně obezděny (!). Musíme si uvědomit, že i střešní konstrukce běžného zděného domu jsou obvykle navrhovány v technologii moderní dřevostavby.

U dřevostaveb je citlivým detailem odizolování ošetřeného dřevěného základového prahu pro montáž stěn od obvykle betonového základu a bezvadná návaznost na vodorovnou izolaci proti zemní vlhkosti. (Zároveň se většinou řeší také izolace proti radonu). Dále správný návrh izolace v prostorách s vyšší vlhkostí - koupelny a WC. V neposlední řadě samozřejmě návrh a provedení střešního pláště, k čemuž se vrátíme v samostatné kapitole našeho seriálu.

Ochrana proti plísni a hnilobám se obvykle navrhuje kromě výše uvedených zásad chemická. Proti hmyzu je možná rovněž chemická, ale také mechanická, důslednou ochranou všech vnějšímu prostředí otevřených dutin síťkami, lépe mřížkami. Banální požadavek, který se na stavbách příliš nedodržuje.

Požární ochrana

Požární ochrana by si zasloužila více prostoru, ale zmíním letmo alespoň ty nejdůležitější problémy specifické pro dřevostavby. Pro objekty ze dřeva je typické, že požárně nebezpečný prostor dle vyhlášky často přesahuje minimální odstupové vzdálenosti od hranice sousedního pozemku dle vyhlášky, zejména v případě rodinných domů. Nesmí však zasahovat do sousedící stavby a je s tím třeba počítat již při zpracování studie. U dřevostaveb je rovněž náročnější návrh konstrukcí oddělujících samostatné požární úseky, zejména stropů u bytových domů a chráněných prostupů instalačních rozvodů. (Garáž v rodinném domě již po novu není samostatným požárním úsekem). S tím souvisí problematika správné materiálové skladby a případně aplikace retardérů hoření. (Rigidnost našich požárních předpisů, platných také pro dřevostavby, by při konfrontaci s legislativou zemí EU jistě stála za samostatnou diskusi. Skandální je zejména oblast normotvorby, která je v Česku v rukou „mafie" několika vyvolených.)

Regulace klimatických podmínek v interiéru

Jednou z nejdůležitějších rolí konstrukční ochrany dřevostaveb je zajištění správných klimatických podmínek interiéru stavby a jejich regulace s ohledem na vnitřní provoz a parametry vnějšího prostředí. Jedná se o vlhkost, teplotu, tlak a cirkulaci vzduchu.
Klíčovým problémem je správný návrh skladby obvodového pláště, zejména eliminace všech tepelných mostů a tepelných vazeb. Každá ze skládaných konstrukcí opláštění má v případě staveb ze dřeva dán do vínku automaticky velmi vysoký tepelný odpor, a proto i předpoklad výrazně menších tepelných ztrát (ve srovnání s objekty se standardními jednovrstvými zděnými konstrukcemi). Z tohoto hlediska nabývá na důležitosti především bezchybné vyřešení citlivých konstrukčních detailů u paty domu, návaznosti okenních a dveřních rámů na ostění, přechod stropní konstrukce patra do obvodového pláště, připojení balkonu, nebo terasy na objekt, řešení střešního pláště u okapů, střešních oken, vikýřů a hřebene střechy.
Základním principem správné skladby je zajistit klesající difuzní odpor materiálů skládané konstrukce směrem k exteriéru a zamezení průchodu vodních par konstrukcí, vedoucí při kondenzaci k akumulaci vlhkosti v plášti, tvorbě plísní, degradaci výkonu tepelné izolace, k objemovým změnám dřevěných nosných prvků a následně i k ohrožení stability objektu. Toho dosahujeme mimo jiné správně navrženou a provedenou parotěsnou rovinou. U nízkoenergetických a pasivních domů je nápomocno řízené větrání s rekuperací tepla.
Ke cti profese projektanta jistě nepatří sdělení pracovníků specializovaného centra zaměřeného na energetickou náročnost budov, že z několika set jimi prověřovaných projektů vyhovělo všem požadavkům platné legislativy necelé jedno procento (!).

Jedním z principů nízkoenergetického domu je zajištění relativní vzduchotěsnosti obvodového pláště. Netěsnosti vedou k významným tepelným ztrátám. Tato okolnost musí být respektována v projektové dokumentaci. U moderních dřevostaveb je výhodným řešením parotěsné roviny na bázi konstrukčních OSB desek spojovaných na pero a drážku. Desky jsou montovány na vnitřním líci jinak paropropustné konstrukce podlah, stěn a stropu. Spoje jsou lepené a tmelené, zajištěné podélným přelepením systémovou vzduchotěsnou Airstop páskou. Toto provedení se na stavbě snadno kontroluje.
Skladba konstrukce musí umožnit bezpečné odvětrání případně zkondenzovaných vodních par směrem do exteriéru. Obdobné řešení jsme realizovali v případě plochých střech Domu snů. Střešní panely jsou uzavřeny paropropustnou DHF deskou spojovanou na pero a drážku. Spoje jsou zajištěné přelepením pojistnou systémovou butylkaučukovou páskou Omega. Křížem uložený laťový rošt umožňuje po obvodě plošné provětrání dvouplášťové střechy. Následuje záklop z OSB desky, který je podkladem pro souvrství zelené - vegetační střechy.

Josef Smola , 20. září 2009

 

 

Systém těsnění použitý v Domě snů

Jednoduchý tvar dřevostavby je předpokladem relativní vzduchotěsnosti i ochrany proti vlhkosti a srážkám.

Současně s montážemi jednotlivých částí objektu je nutno připravovat také zajištění těsnosti všech vnitřních prostor domu. Nejen tedy pomocí izolací na vnějším plášti domu (STEICO speciál, STEICO protect), ale především speciálními páskami a průchodkami určenými pro instalace sítí.
Speciální těsnící pásky firmy ISOCELL typu Airstop Flex šířky 50 a 60 mm jsou ve velkém rozsahu použity na přelepení veškerých spár vnitřních ztužujících desek Eurostrand OSB tl. 15 mm, které současně zajišťují funkci parobrzdy celého stěnového difúzně otevřeného systému.
Především u tohoto typu konstrukce, jehož spodní nosná část je založena na systému Crawl space a střešní konstrukce je tvořena difúzně otevřenou deskou FORMline DHF, je nutné těsnit i spáry panelů podlahové i střešní konstrukce.
Také z hlediska těsnosti objektu ve vztahu k navrženému systému rekuperace tepla je třeba zvýšené pozornosti.
Spára obvodových panelů a podlahové konstrukce je těsněna butylkaučukovou páskou šířky 100 mm ISOCELL OMEGA. Touto těsnící páskou jsou přelepovány dále všechny konstrukční spoje v úrovni podlah a současně je použita na zajištění hran a spár difúzních desek DHF stěnového a střešního pláště.
Pro těsnění spár při montáži jednotlivých podlahových a střešních panelů vč. montážních pásů.
Konstrukcí je použit těsnící tmel ISOCELL Airstop Sprint.
Těsnění přechodů konstrukcí sítěmi (voda ,elektro, kanalizace, vzduchotechnika a další) je zajištěno speciálními těsnícími pryžovými manžetami různých průměrů nebo butyl kaučukovými páskami různých šířek spec. vyvinutými pro tyto účely.
Těsnění vnitřních spár oken a dveří se provádí parotěsnými páskami ISOCELL Okenní páska šířky 60 mm. Současně jsou na vnější rámy oken a dveří druhého nadzemního podlaží před nanášením difúzních omítek na izolační desky STEICO protect osazeny těsnící lišky ISOCELL T – FAL, které zajišťují vysokou těsnost spáry mezi omítkou a rámem okna.
Uvedené těsnící výrobky na trh české republiky dodává od firmy  ISOCELL společnost
MTA spol. s r.o. Praha.

 

ing. Ladislav Kubů
M.T.A. spol s. r.o Praha

 


23.9.2009
Stavba Domu snů krok za krokem | Nabídka dřevostaveb | Články o bydlení | Stylové venkovské osvětlení | Tradiční český kanafas
EKODŘEVOSTAVBY - ekologické dřevostavby - informační portál o ekologickém stavění nízkoenergetických a pasivních domů.
Doporučujeme: Eurookna | Vchodové dveře | To pravé BYDLENÍ | Galerie o bydlení | EkodřevostavbyEurookna a dveře | Dům snů  | Česká okna a dveře |SLAVONA | Okna a dveře | Keramické lustry na chalupu | Vybavení chalupy | Stavba chalupy